V Indii se samozřejmě dá létat vnitrostátními spoji. Několik regionálních leteckých společností má už slušnou reputaci. Ušetříte čas, bude vás to stát nějaké peníze. Z letadla však neuvidíte Indii. Neuvidíte hektický dopravní ruch ulice, neuslyšíte neustálé houkání 
klaksonů, neucítíte zvláštní směs vůní i pachů, které se linou z obchůdků i kanálů. Nespatříte rozjásané úsměvy mladých výrostků, kteří jsou zvědaví na každého cizince. Nepotkáte polonahé svaté muže a dotírající žebráky. V letadle nemůžete obdivovat chůzi žen oděných do sárí s neuvěřitelným držením těla nebo se v úzké uličce vyhýbat posvátné krávě. V klimatizovaném letadle nepocítíte ranní závan vzduchu od řeky ani podvečerní únavu země, která ztěžka vydechuje po horkém dni a ukládá se k odpočinku. Zemi tak veliké, že se jí říká subkontinent, nemůžete porozumět bez dlouhých cest různými krajinami, z města do města. Cest, které jsou jako velké divadlo, v němž se neustále mění scéna, herci i osvětlení.
Pak jsou tu ještě vlaky, no ovšem. Indie zdědila po britské koloniální správě poměrně hustou železniční síť a dále ji buduje. Populační exploze a rostoucí ekonomická síla obyvatel jsou však rychlejší. Výsledkem jsou vlaky neustále přeplněné cestujícími na příměstských i dálkových spojích. Nejnižší, tzv. druhá třída, je z našeho pohledu opravdu jen pro velmi otrlé cestovatele. Nejvyšší a nejdražší AC třída s sebou nese riziko, že v jejích klimatizovaných vagónech pěkně prochladnete. Relativně pohodlným cestováním jsou noční lehátkové rychlíky. Bývají však rychle vyprodané hned po zahájení rezervací (3 měsíce před datem jízdy) a spoléhat na 
náhodu těsně před odjezdem vlaku znamená svěřit svůj osud do rukou některého z nespočetných indických božstev. Dlouhé přejezdy vlakem bývají navíc zatíženy téměř notorickým zpožděním, často i mnohahodinovým, které dokáže výrazně narušit váš program. Několikahodinové čekání na zpožděný rychlík je protivné i v čekárnách první nebo AC třídy, ne všechny jsou čisté a voňavé, o nástupištích ani nemluvě.
Další možnou volbou jsou linkové autobusy. 
Platí o nich skoro totéž, co o indických vlacích – některé jsou luxusní, jiné děsivé. Ve venkovských oblastech je často výhrou, že vůbec něco jede: na rozdíl od železnice si soukromí dopravci s jízdními řády nedělají žádnou hlavu. Velká města staví autobusové terminály pro dálkové spoje na okrajích aglomerací – se zavazadly a ve vedru je někdy dost vyčerpávajícím zážitkem se k autobusům vůbec dostat.
Pomineme-li motorikšu pro dopravu ve městech, nejoperativnějším způsobem cestování v Indii je tedy doprava osobním automobilem. Dostane se skoro kamkoliv i po špatných silnicích a skýtá přiměřenou míru pohodlí za přijatelnou cenu. Cestování v klidu a podle vašeho přání umožní osobní vůz s místním řidičem. Budete tak úplně pány svého času!
⇒ PROČ S ŘIDIČEM? ⇒ PROČ S NÁMI?